Do voleb zbývají poslední dny, ještě se může cokoliv přihodit, část společnosti se fašizuje a média čerpají z posledních rezerv pro závěrečný útok na obecného nepřítele. Tím je pro ně a jejich vládu Andrej Babiš. Je v koalici ochotných tím méně ochotným.

Pokud mu po sečtení hlasů připadne nejvyšší funkce ve státě, bude mít proti sobě kromě vykolejených mediátorů a šokovaných voličů Petra Pavla i podstatnou část obou komor Parlamentu, většinu ústavních soudců včetně předsedy a všechny členy vládního kabinetu. Rovněž z Bruselu a NATO bude zaznívat spíše skřípění zubů než distingovaný potlesk.

Ostatně, ani chvilková radost českých občanů, kteří by Andreji Babišovi přispěli k vítězství, nebude všeobecně čirá. Z debat na sítích je zřejmé, že mnozí mu půjdou hodit svůj hlas se sebezapřením a jenom proto, že cítí, že tyto volby jsou křižovatkou a nechtějí opožděně litovat, že se jí vyhnuli. Především pro ty, kteří v prvním kole hlasovali dle svého nejlepšího svědomí a vědomí pro Jaroslava Baštu, který jako jediný z kandidátů vzbuzoval aspoň naději, že plánovanému osudu republiky lze z hradní bašty vzdorovat, především pro těchto 250 tisíc lidí bude hlas vhozený pro Andreje Babiše osobní urážkou. Někteří z nich to nepřekonají a buď zůstanou doma nebo vhodí protestní neplatný lístek či prázdnou obálku. Pokud (přesto) AB zvítězí, pocítí tito jeho zásadoví nevoliči úlevu, že se tak stalo, aniž by se sami „ušpinili,“ a přitom jim zůstane „svaté právo“ kritizovat příští skutky prezidenta, kterého nevolili. Takové „právo“ si nenárokují ti, co jej podpoří „z nouze“ a bez očekávání, že se AB z vděčnosti za své zvolení rázem promění a nabude charakter čestného státníka. Nenabude. Nejspíš vděčnost ani nezná. Ale skutky ve prospěch státu nemusejí být motivovány mravností, může je diktovat pud sebezáchovy, který Andreje Babiše už nyní nutí hrát vabank.

Rychlost, s kterou v pauze před druhým kolem přijal zásadní výroky z kampaně Jaroslava Bašty, který skončil na štítu, naznačuje, že i pro něj je udržení míru nejvyšší prioritou. Jako ekonom bude usilovat o pozitivní hospodářský vývoj republiky. Sociálního cítění, kterým se vždy pyšnil, se přitom vzdávat nemusí. Jako podnikatel ví, že šetřením se peníze nevydělají a že je moudřejší získávat je do rozpočtu z míst, kam unikají, než plošně zvyšovat daně občanů. Ví, že je nepopulární prodlužovat dobu jejich odchodu do důchodu a nechat inflaci růst bez účinné obrany, a proto se bude snažit se tomu vyhnout.

Pokud AB souboj s PP vyhraje, dostane příležitost, pro kterou nám (zastáncům české státnosti), nakonec zbyl. Jak ji využije a zda ji nakonec nezmaří, netuší asi ani on sám. Nepodpírá ho ideál o vítězství pravdy a lásky, ani přesvědčení o moci bezmocných a jistě si dopředu dokázal spočítat, které mocné síly mu budou házet klacky pod nohy, pokud se stane českým prezidentem on (jim navzdory). Roli „mučedníka“ už si dosyta užil a jeho vztek z nerovného souboje, ve kterém mu média a fašizující se „ulice“ vnutila pozici šikanovaného otloukánka, mu zřejmě nedovolí dobrovolně kapitulovat. Ovšem kuráž, kterou bude potřebovat po svém případném zvolení, bude jiného druhu. Jako prezident nebude hájit jen sám sebe, svou rodinu, své politické hnutí a své firmy, ale především republiku a její lid. K tomu se zaváže slibem při obřadu, jehož průběh bude v přímém přenosu „zrežírován“ buď jako tryzna nebo jako nedůstojná fraška, případně skrumáž obou žánrů.

Lze očekávat, že inaugurační projev prezidenta Andreje Babiše bude provázen pískotem, hromadným odchodem provládních poslanců a senátorů, někteří se možná i obnaží a nastaví kamerám protestní hesla na svých hrudích. Pokud bude prezident AB podle zvyku na závěr slavnosti chtít zajít do korunovační katedrály, protestní dav na třetím hradním nádvoří se mu pokusí zahradit cestu. Doprovod manželky a dětí, ba ani jezulátko v kapse vybičovanou nenávist davu nezklidní, prezidenta bude muset při cestě k chrámu bránit špalír hradní stráže možná posílený o těžkooděnce. Bude to zabíráno i z vrtulníku, aby podobnost s uličkou hanby byla dostatečně zřetelná. Z televizních studií budou on line přenos mediátoři dovysvětlovat tak, aby podívaná nevzbuzovala u diváků soucit ale spíš pocit zadostiučinění.

Na závěr obřadního (smutečního) dne možná premiér svolá tiskovou konferenci a obklopen svými ministry, předsedkyní Sněmovny, předsedou Senátu a někým v komži promluví útěšně o tom, že prezident přece není monarcha a že jeho pravomoci jsou omezené a další jejich omezování je v plánu. Nakonec premiér vyšle občanům uklidňující signály o tom, že demokracie má proti choutkám ne demokratického (byť zvoleného) prezidenta své pojistky, na rozdíl od diktátorského Ruska. Ministryně obrany zalituje, že vrchním velitelem ozbrojených sil se stal člověk s nemravnou modrou knížkou, který na billboardech zbaběle strašil válkou, takže zmanipulovaní venkované jej zvolili, což je sice nutné respektovat, ale úctu kolektivního západu to nevzbuzuje a je jen na nás, zda si tu pošramocenou čest dokážeme vybojovat zpátky. Ministr vnitra připomene, že šíření dezinformací je v právním státě nepřípustné a musí být trestné, neboť boj o svobodu slova je pro Husův národ závazkem. Vyzve občany, aby sledovali jen prověřená média a sdíleli jen cílené informace.

Pokud Andrej Babiš zvítězí ve volbách, stane se prezidentem dvojího lidu, neboť nenávist vůči němu se nerozplyne ani neunaví, naopak bude systematicky podporována. Jmenování nových ústavních soudců včetně předsedy, které je v rukou prezidenta, ukáže, zda je AB ochoten a schopen hrát vabank i dál, nebo se „pod tlakem okolností“ dá krůček za krůčkem usměrnit, což je pravděpodobnější. Ale i v případě, že po počátečním váhání a lavírování tento provazochodec seskočí na zem a zařadí se do kohorty poslušných, získá naše republika prodloužený čas. K čemu? Pro naději, že nějaká vnější kolize přiměje „hráče světového kalibru“ zamíchat karty a rozdat je znovu.

Petr Pavel není samostatný hráč jen figurka postrkovaná při hře po šachovnici. Kampaň mu platí jiní a budou chtít zúročit svou investici. Když se tento původně pěšák užitečně proměnil v jezdce a v koncovce se stal favoritem, měl cestičku k vítězství předem vystlanou růžemi od médií. Pokud mu to v sobotu vyjde, bude mít pro svou nadživotní roli podporu podstatné části obou komor Parlamentu, ústavních soudců včetně předsedy a všech členů vládního kabinetu. Z Bruselu i z Washingtonu bude hřímat potlesk vestoje. Šéf NATO možná přijede osobně s upřímnou gratulací a medailí. Vděk zbrojařských firem diskrétně a s diplomatickou grácií přijme v zastoupení Petr Kolář.

Zásadní změny ale možná nastanou ještě dřív, než PP složí v březnu slib a vzbudí ovace zaplněného Vladislavského sálu. Někteří „protřelejší“ poslanci z hnutí ANO po prohře svého předsedy v prezidentských volbách zřejmě přistoupí na nabídku, která se neodmítá a v hlasování o novele ústavy podpoří její přijetí (ústavní většinou). Takže pobyt cizích vojsk na našem území a vyslání našich vojáků na cizí válčiště BEZ SOUHLASU PARLAMENTU bude pro vládu triumfem (její poslušnosti) a pro nového (p)rezidenta krásnou příležitostí k tomu zaskvět se v uniformě. Spolu s premiérem, ministryní obrany, ministrem zahraničí a někým v komži důstojně požehná našim profesionálním vojákům před odjezdem na frontové pozice.

K vítězství nad Ruskem to stačit nebude, ale to se předpokládá. Proto přijde řada na aktivní zálohy a brzy poté na mobilizaci, kterou (p)rezident PP ohlásí bez zaváhání. Teprve v té chvíli se snad prolomí davová hypnóza a mnozí jeho voliči (a především voličky) si uvědomí, k čemu dali do uren hlas. Jejich následný pozdní odpor v ulicích bude potlačen speciálním proti teroristickým policejním útvarem. Hlavní média to budou prezentovat jako nutný zákrok na obranu demokracie. Alternativní média v té době už budou vypnuta. Vytrvalci, které ani toto neodradí od posedlosti hledat a šířit pravdu, se vrátí ke starobylému samizdatu rozepisovaném v průklepech na psacích strojích. A místo současných ellfů, pohodlně lovících ve virtuálním světě, budou noví estébáci čenichat v terénu, zabavovat závadné strojopisy a závadové osoby odvádět k výslechům. Mezi tím skončí mandát řadě ústavních soudců a na uvolněná místa (p)rezident dosadí doporučené klony Pavla Rychetského, což Senát slavnostně přijme. Dvě senátorky, ač právničky, tomu nezabrání. A tak se moc legislativní, výkonná a soudní sestersky shromáždí pod jednou střechou a jedním vedením. Dál pokračovat nebudu…

Lidé, kteří se v prvním kole báli volit srdcem a podpořit pravdu a šli takříkajíc na jistotu hlasem pro AB, se ve svých kalkulech spletli. Nepočítali s tak velikou nenávistí chobotnice vůči tomuto kandidátovi, podcenili vytrvalost médií, nečekali, že neúspěšné volební tlupy se po prvním kole okamžitě propojí. Proto bylo těch provládních pěšáků na šachovnici rozestaveno vícero. Byli zárukou, že i jejich voliči se pak spojí do beranidla při závěrečném prolamování hradních vrat.

A tak se stalo, že v druhém kole už pro občany v opozici nejde o volbu „menšího“ či „většího“ zla, je to „jen“ pokus o prodloužení času, než se setmí. Získat čas, to je to jediné, oč tu teď ještě běží. Až v sobotu vypadnou z uren obálky, zjistíme, zda si ten prodloužený čas zasloužíme. Čas, v němž Parlament nedá dohromady ústavní většinu a vláda nedostane zmocnění posílat české vojáky do války proti Rusku, kterou USA coby podnikatelský projekt potřebují. Čas, který zvolením Andreje Babiše za prezidenta získáme, už nesmíme promarnit kalkulováním a vzájemnou nenávistí. Bude to čas na procitnutí a diskuzi, čas na zhojení ran, čas na pochopení pravdy o stavu země i světa, čas na smíření a obrodu českého národa.